22. 11. 2020
Žalm 27 – Přehrát
.
O jedno jsem prosil Hospodina
Matěj Petr
Výchozím textem dnešního zamyšlení bude žalm 27. Úmyslně píši zamyšlením, nejedná se o naučný či výkladový celek. Je to spíše takové svědectví a pár osobních úvah nad danými verši.
Žalm 27
Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?
Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli.
Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce nepocítí bázeň, kdyby proti mně i bitva vzplála, přece budu doufat.
O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.
On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.
Již teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu.
Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi!
Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: „Hledejte mou tvář.“ Hospodine, tvář tvou hledám.
Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.
I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mě vždy ujme.
Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.
Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.
Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotivost v zemi živých!
Naději slož v Hospodina. Buď rozhodný, buď udatného srdce, naději slož v Hospodina!
Tento žalm David napsal v době událostí, které jsou zapsané v 1. Samuelově 23-24. Stručně řečeno je to čas, kdy je David pronásledován Saulem a skrývá se v pustinách. Zde je i onen známý příběh, kdy David, skrytý v jeskyni, může Saula usmrtit, ale místo toho mu jen uřízne kus pláště. Zkrátka a dobře, nebyly to zrovna nejlepší časy, co David zažil.
Musím tedy přiznat, že Davidova prosba je pro mě vskutku obdivuhodná. Když si tedy představím sebe na Davidově místě, pochybuji, že bych ten žalm napsal stejně. Můj žalm 27 by spíše vypadal jako výpis z Božího deníčku úkolů, co všechno mi má pomoci zařídit:
- Zajistit jídlo (dle poslední zmínky měl David s sebou 600 mužů)
- Najít nocleh (přebývali v pustinách)
- Zbavit nás pronásledovatelů – Saula
Špatného by na tom asi nic moc nebylo. Ale přesto David v této situaci o nic z toho nežádal. A ačkoli z textu vidíme, že to „jediné“, oč žádal, byly vlastně tři věci, vše by se dalo shrnout jednoduše tak, že se ve svých modlitbách soustředil na Boha. Nežádal o řešení svých problémů, ale na prvním místě měl Hospodina samotného.
Stejný výraz je použit i v příběhu o Marii a Martě, kdy Ježíš říká, že se Marta znepokojuje mnoha věcmi, „jedno je však potřeba“. (Lukáš 10,42)
Hned vzápětí ale Ježíš mluví o modlitbě a o tom, že máme Boha prosit, neboť nám bude dáno. Výsledkem tohoto zamyšlení tedy rozhodně není tvrzení, že bychom měli Boha přestat prosit o vše ostatní, než zde zmiňuje David! David sám v jiných žalmech žádá a prosí o jiné věci. Jde ale o to, abychom se svými starostmi nenechali přemoci a nezapomněli na to, na čem skutečně záleží. Tak můžeme rozumět i Ježíšovým slovům o hledání Božího království v Lukáši 12, 22 a dále. Nejde o to na své starosti nemyslet, ale nepečovat o ně „úzkostlivě“, abychom tak zapomněli na podstatné skutečnosti.
Takže až (i když doufám, že nikdy) na vás dolehnou těžké chvíle, vzpomeňte si na Davida, jak se modlil, když prchal před Saulem a ukrýval se v pustinách. Pamatujte i v těžkých chvílích na Boha samotného.
