Neděle 10. 5. 2020
.
Třesení jako průvodní jev Božího příchodu
David Loula
Milí přátelé v Kristu,
posílám vám toto dnešní kázání a doufám, že se už příští neděli uvidíme osobně ve sboru na shromáždění. Moc se na vás všechny těším, že společně půjdeme do Božího domu a budeme uctívat našeho Pána. Posledně jsem ve svém kázání mluvil o tom, že procházíme časem otřesů a není to nic nového pod sluncem. V tom všem nám může pomáhat i vědomí toho, že to Bůh předem řekl a tudíž o všem ví. Vzpomínám si, jak Petr Jašek vyprávěl o svém zatčení a věznění v Súdánu. Pár měsíců před odjezdem měl sen, ve kterém se mu zdálo o zatčení, viděl plechové dveře s okénkem určité barvy, které se za ním zabouchly. Probudil se a říkal si, co se to děje, jestli nemá nějaké problémy se zákonem, nezaplacené daně či co. A pak, když se v Súdánu za ním zabouchly přesně takové dveře ve vězení, uvědomil si, že Pán Bůh všechno věděl předem a tudíž se neděje nic, o čem by nevěděl a co by neměl pod kontrolou.
Dnes chci navázat na své poslední kázání a posunout ho kousek dál. Vrátím se tedy ke stejnému textu z listu Židům 12,18-27: „Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před ‚hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří, zvukem polnice a před hlasem Božích slov‘, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni. Nemohli totiž snést slova výstrahy: ‚Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.‘Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: ‚Třesu se hrůzou a děsem.‘ Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle, a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova. Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe. Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: ‚Ještě jednou otřesu‘ nejen ‚zemí‘, nýbrž i ‚nebem‘. Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.“
Apoštol Pavel se zde odkazuje k první smlouvě, kterou Bůh uzavřel se svým lidem na hoře Chorébu. Tam uzavření této smlouvy provázelo velké třesení země: „Celá hora Sinaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla. Zvuk polnice víc a více sílil. Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal.“ Ex 19,18-19. Všichni byli zděšení. I Mojžíš. V Kralické bibli je to popsáno takto: „Lekl jsem se až se třesu“ Žd 12,21. Židé ani nechtěli, aby k nim takto Bůh mluvil a řekli, aby mluvil jen s Mojžíšem, on jim to pak vyřídí. Nebyli schopni snést tak silnou a mocnou přítomnost Boží. Vidíme zde třesení jako jeden z průvodních jevů Boží přítomnosti.
A stejně tak i Nová smlouva skrze smrt Krista byla uzavřená s lidem a průvodní jev bylo opět zemětřesení: „A hle, chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů, země se třásla, skály pukaly, hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena.“ Mt 27,51-53. To nebyl Boží hněv a soud, to byl průvodní jev Božího jednání, Boží přítomnosti. Manifestace Boží slávy a moci.
Když se podíváme dál do knihy Skutků apoštolských, vidíme tam dvě zemětřesení a obě byly opět odpovědí na modlitby a chvály Božích věrných. Obě zemětřesení byly znamením od Boha, dodaly křesťanům odvahu, smělost, přinesly vysvobození a záchranu nevěřícím. Jedno bylo odpovědí na modlitby pronásledované církve v Judsku: „Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží.“ Sk 4,31. Druhé bylo odpovědí na modlitby Pavla a Silase ve vězení: „Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo velké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.“ Sk 16,25-26.
Asi tušíte, kam mířím. Můžeme se na třesení dívat jen jako na hrůzu a neštěstí. Ale může se nám pak stát, že neuvidíme Boha, který přicházení uprostřed toho třesení. Ne vždy je Bůh přímo v tom třesení přítomen – když byl Elijáš na Chorébu, zažil tam tři znamení – vichřici, zemětřesení a oheň, ale Bůh v tom nebyl. Přesto tyto znamení předcházely jeho příchod. Třesení je většinou určité znamení doby, které ukazuje, že se Bůh je blízko, Bůh přichází. Jak ho uvítáme?
Když apoštol Pavel píše o tom, že přijde čas, kdy Bůh otřese nejen zemí, ale i nebem (bude to tedy nejen zemětřesení, ale i nebetřesení), cituje proroka Agea. A právě popis třesení z proroka Agea nám dává velkou naději: „Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi národy a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům svojí slávou… A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.“ Ag 2,6-9. V tomto proroctví, které citoval apoštol Pavel, vidíme mnoho zaslíbení: Bůh otřese vším. Reakce lidí bude, že přijdou k Bohu a přinesou mu své dary, své životy jako dar. Uctí Boha, protože on je hoden. Bůh naplní svoji církev a svět svojí slávou, svou mocnou přítomností. A uvolní se obrovská řeka Božího pokoje. Každý člověk, který přijde k Bohu, bude zažívat hojnost pokoje. To je krásné zaslíbení, že?
Ale cesta k těmto zaslíbením vede přes bolest třesení a změn. Pojďme se na to podívat. Věřím, že jde o princip Božího království, proto ho můžeme vztáhnout obecně na svět, na církev i na jednotlivce. Boží království přichází na tento svět skrze porodní bolesti. Tak, jak to vidíme v přirozeném světě, každý z nás přicházel na tento svět v bolestech. Naše maminky podstoupily tuto bolest proto, abychom zde my mohli být a žít. Kdyby nechtěly, tak bychom tady nebyli. To, co se odehrává v těle ženy, která rodí, je prý jako zemětřesení. Vše se rozechvěje a bouří se to k tomu, aby přišel na svět nový člověk. Je to zázrak. A buď se můžeme dívat na tu bolest, nebo na to, co právě přichází na svět. Tak je to i dnes s koronavirovou epidemií. Buď se můžeme dívat jen na to, jak to bolí, co vše nás to bude stát, do jakého období nejistoty nyní vstupujeme, anebo se můžeme dívat na to, co skrze tu situaci přichází na svět.
A Boží nepřítel strká do všeho prsty. Když se Bůh dává do pohybu, tak i ďábel. Snaží se vždy odvádět naši pozornost od Boha a jeho jednání k sobě a svému jednání. Abychom hleděli na jeho moc a skutky a dostali jsme strach a jednali jsme pak ve strachu a zmatku. To však není Boží vůle pro náš život. A častokrát skutečně nerozumíme tomu, proč se dějí některé věci v našich životech a zdá se nám, že v tom není žádný smysl a žádný užitek. My ale můžeme ovlivnit to, zda tam smysl uvidíme a užitek přineseme. Každé utrpení a bolest se snáší snáze, když člověk najde jeho smysl a cíl.
Ježíš za nás umíral na kříži a viděl užitek v tom, že tím přinese spásu celému lidstvu. Apoštol Pavel trpěl při šíření evangelia, protože viděl, že skrze to přijde Boží spasení k národům. Jan Hus trpěl v ohni proto, že věřil, že tím dodá odvahu těm, kteří spolu s ním začali následovat pravdu a oslaví svou mučednickou smrtí Otce v nebi. Josef v Egyptě trpěl proto, že věřil v Boží povolání pro svůj život a stal se spasitelem světa (Safenat Paneach). Jak to ale vypadalo? Jeho vlastní bratři se mu nejprve posmívali, pak ho chtěli zabít, nakonec ho prodali do otroctví. V otroctví se dostal ještě níže – do vězení, opět neprávem. Tam na něj všichni zapomněli, dokonce i propuštěný číšník. Josef ale stále věřil Bohu. Pak byl náhle nejmocnějším mužem po faraonovi. Bůh způsobil takový obrat v jediném dni.
Josef porozuměl Božímu tajemství. Když se později setkal se svými bratry, říká jim: „Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě sem před vámi vyslal Bůh pro zachování života… A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh.“ Gn 45,5.8. Zajímavé. Josef pochopil smysl svého utrpení. Jak by se jinak dostal na pozici druhého muže po faraónovi, kdyby nebyl v Egyptě? Proč to muselo jít přes takové těžkosti a ponížení? To ví jen Bůh. Ale asi si tím připravoval srdce a charakter Josefa pro tak náročný úkol. Po smrti jejich otce Jákoba se bratři báli, že se jim bude Josef chtít pomstít a nechá je zabít. Proto nabídli Josefovi, že se stanou jeho otroky. Josef jim už dávno odpustil, a proto, že pochopil smysl svého utrpení, odmítl jejich nabídku a ukazuje jim druhé tajemství – Bůh zamýšlel dobro i tam, kde lidé zamýšleli zlo. A Bůh je silnější, takže nakonec to nebylo podle vůle lidí, ale podle vůle Boha. Pán si dokáže použít pro své plány i zlou vůli lidí a nakonec se naplní jeho záměr. Josef řekl bratřím: „Nebojte se! Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro, tím, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.“ Gn 50,19-20.
Tímto vás chci všechny povzbudit, abyste se ptali Boha na záměr toho všeho, co kolem nás děje. Ať už na národní rovině či na vaší osobní. Bůh vždy sleduje nějaký vyšší cíl. Uvedu poslední příklad z našich dějin. Osobně považuji bitvu na Bílé hoře za velký přelom v našich dějinách, který přinesl obrovský útlak a nesvobodu do našeho národa. Od té doby mají Češi mentalitu otroků, kteří si nevěří, mají o sobě nízké smýšlení a stále se podceňují a ponižují i ve vlastních očích. Národ byl ponížen, zadupán do země a devadesát procent lidí, kteří tady byli protestanty se museli stát katolíky a tím pošlapat svoji víru, své přesvědčení. Bylo to zlo. Ale! Díky bratru Pavolovi Strežovi, který je velmi blízký mému srdci, je to slovenský katolík, apoštolský vedoucí, mi Pán otevřel oči a něco se ve mně změnilo. Pavol nás v slzách prosil o odpuštění za to násilí, které se zde stalo po Bílé hoře. A říkal, že my, protestanté jsme jako Josef, který měl povolání a pomazání od Boha, ale katolíci jako naši starší bratři to nepoznali, a tak nás, Josefa, prodali do otroctví. Vyhnali všechny opravdové věřící ze země. Opravdu ze srdce se omlouval za tento násilný čin.
Pak nám ale začal ukazovat, že v tom byl i Boží záměr. Díky tomu vyhnání vznikl Herrnhut, Moravská církev, která přinesla obrovské požehnání celému světu. Nové modlitební hnutí, nové misijní hnutí, nové letnice… I metodistické hnutí a další vznikly skrze Moravany. Pochopil jsem, že i tady lidé zamýšleli zlo, ale Bůh zamýšlel dobro a to se stalo. Dnes se katolíci po celém světě inspirují v nepřetržitých modlitbách a misijním úsilí od Moravských bratří. Jak je to možné?
Komenský na svém těle i duši zakusil pronásledování od katolíků. Přesto věřil v křesťanství smiřitelné, pokud smiřitelem je Kristus. Dokázal odpustit. A viděl, že Jednota bratrská by stejně v naší zemi jako dohořelá svíčka zhasnout musela. Viděl, že je čas na změnu a Bílá hora tuto změnu umožnila a akcelerovala. Jeho vize byla jasná: Není možné, aby Bůh něco bořil a přitom nezamýšlel obnovu. Tak, jako dobrý hospodář boří nějaký dům jen proto, že chce postavit lepší a krásnější. Proto Bůh zbořil dům staré Jednoty bratrské, aby postavil novou v Herrnhutu a po celém světě. Komenský se toho sice nedožil, ale padesát let po jeho smrti založil Kristián David osadu Herrnhut, která se stala kolébkou nové Jednoty, jež byla slavnější než ta první. Přesně jak zaslíbil Ageus: „Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního…“ Ag 2,9
Kéž nám Bůh dá, abychom viděli smysl a Boží záměr i užitek v každé těžkosti, do které se dostaneme ať už svojí vinou, nebo díky okolnostem.
Bůh vám žehnej!
David Loula
