Slovo pro tebe

Ján Buc

(Přepis z videa, které nahrál katolický kněz Ján Buc v roce 2017!)
Přepsala Hana Bergnerová

Možná jste už někdy takový příběh slyšeli. Já jsem ho nedávno četl, přišel mi přes internet, a tam se píše, abychom si ho zkusili představit.

Zkus si to i ty možná představit, že sedíš v autě a posloucháš  zprávy a mezi jinými zprávami  je taková zpráva o tom, že kdesi v nějaké asijské zemi přijde chřipka, která se dotkne lidí a někteří lidé zemřou. Ale hlásí to jen mezi ostatními zprávami, jako takovou běžnou zprávu a ty nevěnuješ tomu žádnou velkou pozornost. Posloucháš to jen tak, že to byla jen běžná zpráva. A možná v neděli večer po celém víkendu sedíš před televizorem a posloucháš znovu zprávy.  A znovu mezi zprávami  je už jedna velmi velká zpráva o tom, že už vypukla nějaká chřipková epidemie, která není jen taková obyčejná, nějaká běžná, ale na tuto chřipku umírají lidé.

A mnozí lékaři z celého světa začnou reagovat a začnou si uvědomovat, že to je nebezpečí pro celý svět. Scházejí se lékaři a začínají zkoumat co je to za chorobu, co je to za chřipku, která zachvacuje lidi a lidé umírají. A v úterý už je to nejhlavnější zpráva ve zprávách a prezident ve Francii zakázal přílet letadel z Asie a za několik dní prezident  z Ameriky zakázal vstup všech letadel do jeho země. A začíná velký stres po celém světě. Už nejen desítky lidí, ale už tisícovky lidí zemřely po celém světě a začíná být velká panika, lidé mají strach, začínají nosit roušky na ústech, začínají nosit rukavice, protože neví jak se mohou nakazit.  Přicházejí první nemocní, jsou nakaženi, možná v Americe a různě po celém světě. A konečně přichází jeden tým lékařů a říkají:

„Když najdeme dobrého dárce krve, když najdeme toho, kdo má dobrou krev, tak můžeme vyléčit virus této chřipky. Jen potřebujeme krev.“

A tak na celém světě začínají lidem odebírat krev a zjišťovat, jaká ta krev je a lidé přicházejí na místa, kde jsou lékařské stanice a dávají si píchat do prstu, aby byla odebraná krev z jejich těla, aby se hledal protilék na tuto chřipku.

A představte si, že možná právě ty a možná právě já jsme na nějakém parkovišti, kde je velmi mnoho lidí a je tam ambulance, je tam auto kde odebírají krev. Právě je tam nějaký pán se svojí rodinou, se svými dětmi a vezmou jemu krev z prstu a vezmou i jeho dětem.  Za chvíli přicházejí lékaři a ti lékaři se usmívají. Někdy před tím, už pár dní, jsi neviděl nikoho se usmívat, protože všichni mají strach z toho jak to bude, co bude, když oni budou mít chřipku, že budou muset zemřít. A najednou ti lékaři přicházejí s úsměvem. Oni se najednou smějí a říkají, že našli tu dobrou krev, ze které vyrobí ten protilék. My ho vyrobíme! A ty se díváš s nadějí na ty lékaře. A oni říkají tomu pánovi, který tam je s celou rodinou, že našli krev, tu správnou! – v jeho rodině! – a že není to on, ale jeho syn…

A všichni najednou začínají mít naději, vidíš jak se začínají měnit tváře lidí, jak se usmívají a najednou ti lékaři povídají tomu muži:  „Víte, tu krev potřebujeme od vašeho syna.“

A berou si toho muže stranou a říkají mu: „Víte, ale váš syn je ještě malý a my potřebujeme jeho krev všechnu.“ A ten muž je najednou před takovým rozhodnutím a říká: „Můžete mu dát transfuzi?!“

A oni říkají: „Nemůžeme, protože ta krev by se smíchala s tou druhou a my potřebujeme mít tu jeho krev úplně čistou a potřebujeme ji všechnu.“ A říkají tomu muži: „Ale je to na vás, vy se můžete teď rozhodnout. To rozhodnutí je na vás. Co uděláte?“

Zkusme se vžít do situace toho muže. Co bychom udělali? Podepíšeme ten papír, kterým se rozhodneme pro to, že syn zemře, ale můžou být ostatní uzdraveni, mohou být zbaveni toho strachu, té nákazy, chřipky? Co uděláme? A ten otec byl se svým synem a ten syn vycítil to napětí a říká: „Tati, co se tu děje? Já to nechápu? Co se tu děje?“ A ten otec říká synovi: „Synku, víš, já tě velmi miluji, mám tě velmi rád, moc tě miluji a velmi mně na tobě záleží a věř mi, že cokoliv se stane, že já tě mám velmi rád…“

A otec podepisuje ten papír a jeho syna odvádějí…

A všichni se radují, že už je protilék, že už se to našlo, že přijde naděje. A opravdu, lékaři z krve toho syna vyrobí protilék a mnoho tisíc lidí na světě je zachráněných. Po nějakém čase se zapomíná na ten stres, na tu paniku…

A po nějakém době je slavnost a lidé jsou pozvaní, aby si vzpomněli na toho syna, který dal svou krev… nějaká pietní slavnost, kde mu chtějí možná tak nějak poděkovat…

A teď si představte toho otce, jak přichází a vidí, že ti lidé, kteří jsou pozvaní poděkovat svému  zachránci, jdou nakupovat, jiní jdou na pláž, jiní jdou do práce nebo z práce a mnoho lidí to nezajímá. Možná mnozí evidují z televize a vidí, že to je ten otec, jehož syn byl zachráncem. A možná mnozí na vás pokyvují  a na toho muže, že fajn, že to je on, ale na té pietní slavnosti je lidí velmi málo.  Co bude ten otec cítit ve svém srdci? Co si řekne? Řekne: „Lidé, vy jste zapomněli, co můj syn pro vás udělal? Vy jste zapomněli, že on dal svou krev, abyste vy byli zachráněni, aby vy jste měli protilék na tu chřipku?“  A možná bude z toho znechucený  a možná smutný  a možná zraněný a možná zdeprimovaný.

A zkusme se podívat na tento svět. Jaký je tento svět? Kolik z nás je vděčných Našemu Otci v nebi, který udělal to samé?

Jsi ty vděčný nebeskému Otci za to, co pro tebe udělal?

Dal pro tuto zemi svého Syna. Dal pro nás svého Syna, aby zničil hřích, aby zničil smrt, aby nám dal naději.

Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří nezahynul, ale měl život věčný.           Jan 3,16

Chápeme toto poselství? Chápeme toto slovo? Chápeme tuto realitu? Že opravdu krev Ježíše Krista byla prolitá za každého z nás, aby bylo zničené to, co je zlé v nás, v našich životech? Bůh to udělal pro nás, abychom měli věčný život, abychom byli zachráněni! A je to otázka pro nás, jestli toto přijmeme. I dnes možná Otec hledí na nás a vidí, jak nás nezajímá to jeho poselství, nezajímá nás jeho Syn, nezajímá nás jeho láska, nezajímá nás to, co Bůh pro nás učinil. Kráčíme každý za svými cíli, za nějakými věcmi v tomto životě…

Co zajímá dnes Tebe?

Před několika dny jsem letěl letadlem, čekal jsem pár hodin na letišti a pozoroval jsem lidi a tak jsem přemýšlel, co ti lidé vlastně žijí? Zda si uvědomují, že Bůh je ten, kdo je velmi miluje? Že Ježíš je ten, který za ně zemřel? A měl jsem takový dojem, že mnozí z nás to tak možná nebereme, že si to neuvědomujeme,  že žijeme jen tak velmi plytce na této zemi, žijeme pro tuto chvíli, abychom se měli v tomto momentě dobře  a nedíváme se dál. Já jsem přesvědčený o tom, že Ježíš přišel na tuto zem, aby nám dal život v plnosti. Aby proměnil to, co v nás je.

A já vás všechny chci pozvat k tomu, abychom toto vše brali vážně. Abychom nebrali Ježíše jen jako nějakou postavu z historie, jako člověka, který byl přibitý na kříž. Abychom Ježíše přijali jako toho, který je poslem lásky pro mě, pro můj život, abych já mohl být uzdravený.

Zkusme dát Bohu šanci, zkusme dát Bohu šanci, aby uzdravil virus hříchu a zla v našem srdci. Ať On sebere to sebeodsouzení, sebere všechno to, co je zlé v našem životě. Pozvěme Ježíše, aby se On stal Pánem v našem srdci. Dejme mu šanci. Uvidíte, že Bůh nenechá na sebe čekat, ale On přijme každé slovo, každé pozvání, každé  otevřené srdce, aby do něho vstoupil. Zkusme to udělat. Zkusme pozvat Boha, který poslouchá teď tebe, poslouchá tvoje slova. Zkusme se mu otevřít úplně.